Ostatně musím říct, že Draconus je Draconus, i když respektuji, že na Atari vznikly i pěkný další díly, mě osobně to moc ale nezaujalo a jednička je nepřekonatelná špička!

Bez traineru bych tuto hru asi nedohral. Mel jsem navolene nekonecne zivoty a plameny. Nechapu, proc je tato hra tak vyjimecna. Ma hezkou hudbu, ale jinak je to tuctova hra.

to solaris104: S tím, že je to tuctová hra, bohužel nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že Draconus je opravdu vyjímečný. Má kromě skvělého příběhu (není to jen bezduchá chodička) vynikající provedení a vyváženou obtížnost + velký, ale nijak odrazující rozsah. Nenašel jsem v téhle kategorii lepší nebo alespoň srovnatelně kvalitní adventuru (zejména ne na Atari). Kromě toho kdo si zahrál Draconuse bez návodu, ví jak je to těžké a jak je systém bonusů logicky uspořádaný. Je ale pravda, že na ZX mě to nijak zvlášť nezaujalo a vyznívá tam Draconus poměrně "tuctově", podobně i na C64 (ten ostatně disponoval hodně kvalitníma adventurama). Jinak díky za tip, který jsi mi poslal na e-mail, ještě na to mrknu, dosud jsem neměl čas kvůli práci, ale určitě se k tomu dostanu! ;-) To s tím "dračím okem" a příchodem zleva mě to nenapadlo! ... :)

ain: Mas asi pravdu v tom, ze na Atari je malo podobnych her. Svetovy vyrobci her preferovali jine 8-bity. Mozna kvuli absenci konkurencnich titulu je Draconus mezi Ataristy tak popularni. Pri tom Polaci ukazali, ze i na HW z roku 1978 jdou udelat krasne hry. Mozna si zkusim zahrat Draconuse jeste v C64 verzi, kde se mi graficky libi nejvice.

Tak jsem dohral poctive Atari verzi Draconuse. Da se to v pohode natrenovat. Zajimave je, ze Atari, ZX i C64 verze mezi sebou hodne lisi. Nektere nepratele treba v Atari verzi nejde zneskodnit a v ZX verzi jde. C64 verze ma hezci zaver hry.

Tys to dohrál i na C64?? To jsi opravdu dobrý, mně se to zatím nepodařilo ani na Atari...

Poctive jsem zatim dohral jen Atari verzi, ktera ma dobre odladenou hratelnost. Na C64 je to tezsi.

Je to hra mého dětství. Měl jsem asi 14 a zažral jsem se do ní neskutečně. Fascinovalo mě to bludiště, nevědel jsem kam mám jít, co sbírat, k čemu co je atd. Jenom jsem tak chodil, nacvičoval si každé pohyby a úseky. Každá dobytá nová místnost byl zážitek. Samozřejmě jsem jel na životy, nekonečnou energii to jsem neuměl si dát. Trvalo dlouho, než jsem pochopil nějak ty cesty, jak to cca je. Myslím, že jsem ji hrál tak tísíckrát, než jsem dojel ke konci. Určitě to trvalo dobrý půlrok, minimálně. Když jsem pak porazil tu stvůru a pak mi to hodilo to congratulations, tak jsem měl doslova vánoce. Pamatuju si, jak jsem se mnohdy třepal strachem, abych neudělal chybu - poslední život, málo energie a já chtěl objevovat...

dneska právě jsem si z ničeho nic dal do googlu draconus, našlo mi to nějaký emulátor na commodore (já hral atari), tak jsem to celé odpoledne hrál. Dostal jsem se asi do půlky, pak smrt. Ikdyž jsem měl unlimited životy. Ve vodě ale nefungovaly. Tak budu zkoušet znovu. Prostě vzpomínky, skvělé...